Víte, jak napsat bakalářskou práci?

Bakalářská práce je obecně definována jako „obsahově koherentní a ucelená odborná písemná práce, kterou student zpracovává samostatně v závěru studia v bakalářském studijním programu. Její zpracování odpovídá znalostem získaných během tříletého bakalářského studia. Má svědčit o odborně poučeném a metodologicky adekvátním přístupu studenta k problematice.“


Tato definice je poněkud fádní a běžnému studentovi nic neříká. Studenti od bakalářské práce většinou očekávají nějaký „nový objev“, případně mají pocit, že nemohou napsat práci tak, aby byla obhajitelná, jelikož je málo „vědecká“. Toto však předmětem bakalářské práce rozhodně není. Bakalářská práce (dále BP) má prokázat schopnost studenta vyhledat a zpracovat informace k danému tématu, případně vytvořit jednoduchou empirickou (praktickou) část, která teoretické vědomosti doplňuje.

 

Pro úspěšnou obhajobu a vypracování BP jsou stěžejní tyto body:

  • vhodná volba tématu
  • schopnost práce v textovém editoru typu Word, včetně jednoduchého formátování
  • schopnost literární rešerše v rozsahu požadovaných stran
  • schopnost vytvořit empirickou část – nejčastěji dotazník
  • schopnost vyhodnocení závěrů
  • citační norma
  • plagi kontrola

Již u prvního bodu se nejčastěji studenti mýlí. Nejenže hledají cestu „nejmenšího odporu“, ale také často mají pocit, že každé téma je snadné. Na tomto místě nechceme uvést návod, jak snadno a bez práce vytvořit BP, ale pokusíme se vysvětlit základní postupy, jak si zbytečně práci nekomplikovat. Prvním bodem je tedy volba tématu práce a správný výběr vedoucího práce, což se může zdát jako snadné, ovšem v praxi se jedná o nejtěžší úkol.

 

Obzvláště studenti denního studia mají tendenci přiklánět se k výběru vedoucího práce a pak až tématu. Ne vždy je „ten super doktorand na cvika“ vhodnou volbou. Často se jedná o vyučující, kteří sami tvoří vlastní práci, jsou časově vytíženi a tak na konzultace a průběžné sledování vývoje BP nemají čas. Případně pak jako témata BP volí témata příbuzná jejich rigorózní práci, která by v budoucnu mohli použít. Z tohoto důvodu doporučujeme zvolit nejdříve téma, které je studentovi blízké, nebo je pro něj zajímavé a chce se o něm něco blíže dozvědět a až pak řešit, kdo práci vede. Dalším hlediskem volby tématu je také možnost další návaznosti v diplomové práci.

 

Po volbě tématu a výběru vedoucího práce nastává otázka nastavení harmonogramu zpracování. Nejčastěji každá práce sestává z teoretické a empirické části. Teoretickou část (literární rešerši) lze zpracovat v rozmezí jednoho týdne. Empirická (praktická) část je již částí časově náročnější a doporučujeme na ni nechat minimálně měsíc až dva. Nejčastějším problémem je však v dnešní době metodika, formát práce a citační norma. Studenti se často nejsou schopni v jednotlivých pojmech vyznat a tak je odkládají.

 

Metodika je jednoduchý návod, jak práce má vypadat – tedy její rozložení a způsob zpracování. Často bývá přímo ve fakultním systému a studenti si ji mohou stáhnout a podle ní postupovat. Samozřejmě metodika nemůže pojmout všechny typy prací, tudíž není striktně daná, ale jedná se o vzor, jak v práci postupovat a lze ji každé práci přizpůsobit, dle její potřeby.

 

Formátování práce je již poměrně velkým problémem pro většinu studentů. Znalost Wordu je dnes již běžná, ovšem většina běžné populace software stále používá stylem „psací stroj“. U BP se předpokládá generování obsahu, tabulek, seznamu obrázků a ost. automaticky, nikoliv vypisované ručně. Taktéž odstavce by měly být formátované, bez „odskakování“ tabulátorem, zarovnání řádků, pevné mezery před spojkou na konci řádku atd. Nejedná se o nic složitého, spíše jde o zjištění předpokladu studentů k samostatné činnosti a schopnosti se učit nové věci. I proto se může zdát formátování práce přeceňované, ale zdaleka tomu tak není. U vysokoškolsky vzdělaného člověka je automaticky předpokládána úroveň projevu, ať už mluvného nebo psaného, v době IT technologií tedy nejen gramatické správnosti, ale také zdatností technického formátování textu.

 

Další problém, který málokterý student čeká, se objevuje v literární rešerši. Není nic jednoduššího, než zadat téma práce do Googlu, který „vychrlí“ množství odkazů na obdobné práce, případně na webové stránky, které se daným tématem zabývají. Zde však lze narazit na problém pravdivosti stránek, zároveň také na problém plagiátorství, případně neaktuálnosti dat. Dalo by se tedy říci, že nejjistější cestou, jak literární rešerši napsat, je návštěva knihovny. Zde však nastává další problém, kterým je stáří dostupné literatury. Z tohoto pohledu by se mohlo zdát, že se jedná o neřešitelný problém. Avšak právě schopnost volby a použití literatury k rozboru teoretické části BP je to, co je od studenta očekáváno. Lze použít literaturu 10 let starou a postavit ji proti aktuálním relevantním poznatkům na internetu z důvěryhodných zdrojů. Ve vhodném kontextu se nejedná o problém, ale naopak o přínos.

 

Empirická část je další kapitolou BP. Zde by se měl student, seznámený s problematikou teoreticky, pokusit provést alespoň základní průzkum na dané téma a z něj pak vyvodit závěry – zda teoretickým poznatkům odpovídají či nikoliv, případně vytvořit vlastní hypotézy, na které chce odpovědět. Zásadním problémem všech praktických částí je najít dostatečné množství respondentů (tedy osob ochotných odpovědět na otázky dotazníku / rozhovoru), kteří splňují požadavky, zvolené v práci a jejích cílech. Existuje několik variant jak sběr odpovědí zajistit. Může se jednat o osobní kontakt, přes webové rozhraní (dnes velmi oblíbený, avšak ne zcela funkční), písemnou formou atd. Na tomto místě je vhodná konzultace s vedoucím práce a pokud možno i jeho osobní angažovanost, jelikož zisk empirických dat je čím dál tím více náročnější.

 

Pokud se studentovi podaří projít všemi fázemi práce, tedy formální stránkou, literární rešerší, empirickou částí, pak se dostává k části vyhodnocení – zde by měl zodpovědět na stanovené cíle, propojit teoretickou část s praktickou, zjistit vlastní výsledky a hlavně vše přehledně tabulkami, grafy a slovním popisem zdůvodnit.

 

Poslední částí BP je pak seznam odborné literatury, kdy se vše řídí citační normou, případně normou stanovenou VŠ. Zde se opět jedná o „strašáka“, který se zdá být horší, než ve skutečnosti je. Citační normu má většinou každá VŠ stanovenou, buď hardvardský systém nebo ISO normu. Obě normy mají více možností, jak je správně použít a citovat. Je jen třeba dodržet jednotný postup v celé práci. Nelze tedy v literární rešerši uvádět např. poznámky pod čarou s literárním odkazem a v empirické části mít odkaz na autory v textu v závorce pod číslem. Nejedná se o nic složitého, je jen třeba si dobře pročíst pravidla. Problém může nastat u internetových zdrojů, ale u dobře vypracované BP se jedná vždy o elektronický zdroj buď z odborného časopisu, nebo recenze, případně vždy s jménem autora, tedy opět bez citačních problémů.

 

Na závěr každé práce BP je prováděna kontrola plagiátorským systémem, na shodu s jinými pracemi, případně doslovným přepisem odborných knih. V žádném případě není plagiátem citát, který je odkazován na autora, je označen, odkud je převzat a taktéž není plagiátem definice, případně přepracování textu s uvedením autora. Pokud si student provádí kontrolu sám, dostupnými veřejnými plagiátorskými systémy, vždy narazí na podstatně větší shodu, než generuje školní systém a to z prostého důvodu. Veřejné systémy vyhledávají i na serverech www, tedy celým internetem. Zjednodušeně lze říci, že jmenuje-li se někdo Novák, označí tento systém jeho jméno za plagiát.

 

Nemáte čas na zpracování bakalářské práce? Nevadí. Rádi Vám podklady zpracujeme a Vy se můžete soustředit na studium.