Účelem rigorózní, neboli doktorské práce je dokázat, že student je schopen kvalitně a samostatně zpracovávat vědecké poznatky, spolu s nastudovanou literaturou a aplikovat je v praxi, respektive v dané práci. Rigorózní práce musí být originální a nikoliv přepis jiné zveřejněné práce nebo jen jakýsi souhrn odborné literatury.
Jak vypadá a co obsahuje uvádíme níže:
Rigorózní práce má obdobný rozsah jako diplomová práce. V závislosti na konkrétních požadavcích vysoké školy jde o cca 60 – 120 stran. Uchazeč se musí při psaní řídit směrnicemi, které stanoví škola. Ve směrnicích jsou obsaženy také všechny povinné součástí, které v rigorózní práci nesmí chybět. Zpravidla se jedná o:
- titulní list
- čestné prohlášení
- obsah práce
- seznam tabulek, obrázků, grafů a použitých zkratek
- abstrakt
- klíčová slova
Následuje samotná práce, která se skládá z úvodu, vlastní práce a závěru. Samozřejmostí je dále seznam použité literatury a případně přílohy. Některé vysoké školy vyžadují také resumé, což je celkové shrnutí práce. Na základě tématu se hlavní část práce dělí na teoretickou a praktickou část. Praktická část se týká vlastního výzkumu.
Co je dobré vědět?
Rigorózní práce se píše autorským plurálem (tzn. „stanovili jsme“, „předpokládáme, že“…). Zdroje musí být citovány dle citační normy dané univerzity.
Práci většinou posuzují dva oponenti, kteří napíší posudky. K těm se autor práce vyjádří při následné obhajobě. V rámci obhajoby musí uchazeč vyzdvihnout svou práci a zdůraznit, co v daném oboru přinesla nového. Kvalita rigorózní práce by měla být na vyšší vědecké úrovni než diplomová práce (odbornější vyjadřování, větší míra samostatného myšlení autora apod.).
Typy disertační práce
Pokud jde o disertační práce, jsou přípustné z hlediska formy a struktury v zásadě dvě možnosti. Existuje klasická forma, která je obsahově (ale i jinak) náročnější, bohatší a košatější variantou DP. Je však známa také modernější forma rigorózní práce, která se už klasické verzi moc nepodobá. Lze ji charakterizovat jako soubor publikovaných statí studenta, zveřejněných v mezinárodně uznávaných časopisech, publikovaných na konferencích atd.
Takové práce zahrnují většinou tyto kapitoly :
- Širší literární úvod
- Cíle dizertace
- Soupis použitých metodik s odkazem na literaturu nebo publikace autora (uvedené v následujícím bodě)
- Vlastní výsledkovou část a dílčí diskuze ve formě souboru jednotlivých odborných publikací studenta (již publikovaných v tisku, případně teprve zaslaných do redakcí časopisů)
- Konečnou sumarizující diskuzi výsledků
- Závěry dizertace (které by měly být symetrické s cíly dizertace)
Výhody druhé varianty (moderní):[1]
- Rigorózní práce, byť velmi kvalitní, se nepovažují za finální formu vědecké práce, ale spíše za prostředek k získání titulu. Pro úspěšnou vědeckou dráhu studenta jsou však kvalitní publikace důležitější než samotný titul .
- Sepsání rigorózní práce klasické formy vyžaduje značnou energii, která by mohla být efektivněji využita jinak (např. při osvojování si nových poznatků, sepisování publikace, případně dalším experimentování)
- Publikování v časopisech s náročným recenzním řízením je zárukou kvality práce prověřené na mezinárodním poli
- Oponent klasické dizertace nemusí být expertem v celé problematice (to je zvláště významné u prací mezioborového charakteru).
A nyní ještě k rozsahu rigorózních prací. V některých oborech, existují díla, jejichž rozsah činí až 500 stran. Při vědomí, že takovou práci jako celek pozorně čtou (měli by číst) obvykle 2 – 3 oponenti a tím její význam často končí, představují rigorózní práce (v klasické podobě) obrovské plýtvání energií a tvůrčím potencionálem.[2]
Neúměrně velký počet stran písemné zprávy svědčí také o nekvalitním zpracování tématu a oponenta rigorózní práce zbytečně zatěžuje. Při dobře zvolené struktuře a ucelenosti textu může být objem textu relativně malý. Detailní popisy významných částí projektu, které mají dokumentační (nikoliv vysvětlující) charakter, mohou být totiž uvedeny v rámci příloh, na které z hlavního textu odkazujeme.
Důležité je zejména u dlouhodobého postgraduálního studia aby student uměl získat dobrého školitele. Ten sice může být náročný (tím lépe), ale neměl by být pro kandidáta názorově, povahově a jinak nekompatibilní.. Mělo by to být nakonec i v zájmu školitele, jelikož rigorózní práce je i jeho vizitka. Výsledný text dobře sehrané dvojice potom nutně nese pečeť školitelova vlivu.
Konečnou podobu práce může ovlivnit významně také oponent. Jelikož se vždy očekává jeho kritická, nebo dokonce odsuzující reakce, studentovi jde o to, aby se to netýkalo hlavních tezí jeho práce. Prozíravý autor si tedy iniciativně připraví materiál k několika nepodstatným připomínkám. 😉
Nemáte čas na zpracování rigorózní práce? Nevadí. Rádi Vám podklady zpracujeme a Vy se můžete soustředit na studium.
[1] Dráber, P.: Moderní forma dizertační práce. Fórum imunologie,1994,č.4, s.11-12
[2] Dráber, P.: Moderní forma dizertační práce. Fórum imunologie,1994,č.4, s.11-12
